Encyklopedie
Obrazová encyklopedie meteorologických jevů — od vrstev atmosféry po tornáda
12 okruhů
10 základních rodů oblačnosti podle výšky a tvaru
Mraky se klasifikují podle dvou věcí: v jaké výšce se typicky tvoří (nízká/střední/vysoká patra, plus samostatná skupina mraků s vertikálním vývojem přes všechna patra) a jaký mají tvar (kupovité 'cumulus', vrstevnaté 'stratus', řasovité 'cirrus'). Latinské názvy se dají kombinovat — třeba stratocumulus je vrstva složená z hrudek.
CiTenké bílé řasy nebo vlákna z ledových krystalků, unášené silným větrem ve výšce. Samy o sobě znamenají hezké počasí, ale hustnoucí cirry často předznamenávají příchod teplé fronty za 24–48 hodin.
Zajímavost. Ocásky vláken ('mare's tails') ukazují směr větru ve výšce 8–12 km — často jiný než vítr u země.
CcDrobné bílé chuchvalce uspořádané do vlnek nebo mřížky — lidově 'beránci' nebo 'rybí šupiny'. Vznikají, méně stabilní vzduch se rozvlní na hranici vrstvy.
Zajímavost. Anglické rčení 'mackerel sky, rain within a day' (makrelí obloha, do dne prší) se týká právě cirrocumulů.
CsTenký, téměř neviditelný závoj ledových krystalků pokrývající celou oblohu, kterým je ještě vidět slunce nebo měsíc jako ostrý kotouč. Typicky předchází teplou frontu o den až dva dřív.
Zajímavost. Právě cirrostratus láme světlo do halo jevů — 22° kruhu kolem slunce nebo měsíce.
AcBělošedé hrudky nebo válečky uspořádané do skupin či řad ve střední výšce. Pokud se objeví ráno za teplého vlhkého počasí, bývá to varování před odpoledními bouřkami.
Zajímavost. Altocumulus castellanus (s cimbuřovitými vršky) je jeden z nejspolehlivějších vizuálních signálů blížící se bouřky.
AsŠedomodrý souvislý závoj pokrývající celou oblohu, slunce skrz něj prosvítá jen matně jako přes mléčné sklo, bez ostrého obrysu. Obvykle znamená, že se do pár hodin rozprší nebo rozsněží.
Zajímavost. Na rozdíl od cirrostratu už netvoří ostrá halo — světlo je příliš rozptýlené.
NsTmavě šedá, beztvará vrstva sahající od nízkého po střední patro, ze které padá vytrvalý, dlouhotrvající déšť nebo sníh. Slunce skrz ni není vidět vůbec — je to typický 'celodenní mrak'.
Zajímavost. Předpona 'nimbo-' v latině znamená déšť — najdeš ji i v cumulonimbu.
ScŠedobílá hrudkovitá vrstva s viditelnou strukturou — nejčastější mrak na obloze vůbec. Většinou nepřináší srážky, nanejvýš slabé přeháňky, a mezi hrudkami často probleskuje modrá obloha.
Zajímavost. Přes 20 % povrchu oceánů je v danou chvíli pokryto právě stratocumulem — je to nejrozšířenější typ mraku na Zemi.
StRovnoměrná šedá vrstva bez zřetelné struktury, ležící nízko nad zemí — v podstatě mlha, která se zvedla nad povrch. Přináší nanejvýš mrholení, ale zakrývá slunce a dělá 'zamračeno' celý den.
Zajímavost. Ranní mlha, která se s rostoucí teplotou zvedne ze země, se v ten moment technicky stává stratem.
CuKlasický 'kupovitý' bílý mrak s plochou základnou a hrudkovitým vrškem připomínajícím květák. Malé cumuly (humilis) znamenají hezké počasí, ale když začnou růst do výšky (congestus), je to první krok k bouřce.
Zajímavost. Vzniká nad místy, kde se vzduch od povrchu ohřívá rychleji — proto se cumuly typicky tvoří nad poli dřív než nad lesem nebo vodou.
CbMohutný bouřkový mrak, který může prorůst od základny pod 1 km až po tropopauzu ve 12–13 km, kde se rozplácne do tvaru kovadliny. Přináší přívalové srážky, blesky, kroupy, nárazový vítr a v nejsilnějších případech i tornáda.
Zajímavost. Kovadlinovitý vršek vzniká, protože mrak naráží na tropopauzu jako na strop a dál stoupat nemůže — jen se rozlévá do stran.
Co obloha prozrazuje o počasí za pár hodin, bez jediné aplikace
Lidé předpovídali počasí podle oblohy dávno před meteorologií — a fyzikálně to většinou sedí, protože v mírném pásu k nám počasí typicky proudí od západu. Pár praktických znamení, která fungují i dnes.
Rudý západ slunce
Zítra bude pravděpodobně hezky.
Počasí k nám v mírném pásu typicky proudí od západu. Rudá barva vzniká, když nízko stojící slunce prosvěcuje suchý vzduch tlakové výše na západě — a ten k nám za den dorazí.
Rudý východ slunce
Do konce dne se počasí pravděpodobně zhorší.
Přesný opak předchozího — červené ráno znamená, že suchý vzduch je už za námi na východě a od západu postupuje vlhčí systém, který slunce prosvěcuje stejně.
Halo kolem slunce nebo měsíce
Do 24–48 hodin pravděpodobně sprchne.
Halo dělají ledové krystalky v cirrostratu — typickém předvoji teplé fronty. Vysoká oblačnost houstne o den až dva dřív, než dorazí déšť.
Cumulus rychle bytní k poledni a mění se v cumulonimbus
Odpoledne čekej bouřku.
Ranní sluneční ohřev roztáčí konvekci — malé kupovité mraky rostou (congestus) a při dost vlhkém a nestabilním vzduchu prorostou do bouřkového cumulonimbu.
Vítr se náhle otočí a zesílí, obloha na západě tmavne
Za pár hodin dorazí studená fronta — prudké ochlazení, nárazový vítr, možná bouřka.
Otáčející se a sílící vítr je typický signál blížícího se frontálního rozhraní; tmavnoucí kupovitá oblačnost na návětrné straně je vizuální stopa studené fronty samotné.
Rychle a viditelně klesá tlak (i bez barometru — bolí uši, tíha v hlavě)
Blíží se tlaková níže nebo silná fronta.
Rychlý pokles tlaku vzduchu je nejspolehlivější 'předstih', jaký dokáže zaznamenat lidské tělo — meteorologové mu věří víc než vzhledu oblohy.
Vydatná rosa nebo jinovatka brzy ráno
Byla jasná, klidná noc — přes den bude pravděpodobně taky hezky.
Rosa i jinovatka vznikají jen při jasné obloze bez mraků a bezvětří — přesně podmínky, které souvisí s klidnou tlakovou výší.
Zvuky (vlak, silnice) jsou slyšet neobvykle daleko a jasně
Vzduch je vlhký a stabilní, počasí se může zhoršovat.
Vlhký vzduch a teplotní inverze u země lépe vedou a lomí zvuk směrem dolů — obojí bývá spojené s blížící se frontou nebo vytrvalým počasím.
Zajímavost. Žádné z těchto znamení není neomylné — jsou to statistické tendence, ne fyzikální zákony. Ale kombinace dvou nebo tří najednou (klesající tlak + tmavnoucí obloha + otáčející se vítr) je překvapivě spolehlivá i bez jediného přístroje.
13 stupňů síly větru podle pozorovatelných účinků, ne přístroje
Stupnici v roce 1805 navrhl britský admirál Francis Beaufort, aby námořní důstojníci mohli sílu větru odhadnout podle chování moře a plachet, bez anemometru. Dnes se používá i na souši, podle účinků na stromy, kouř nebo chůzi — a přesně proto je pořád praktická i bez meteorologické stanice.
| ° | Název | Rychlost | Účinky na souši |
|---|---|---|---|
| 0 | Bezvětří | < 1 km/h0–0,2 m/s | Kouř stoupá svisle vzhůru, hladina vody jako zrcadlo. |
| 1 | Vánek | 1–5 km/h0,3–1,5 m/s | Kouř se mírně sklání, směr větru poznat jen podle něj, praporky nevlají. |
| 2 | Slabý vítr | 6–11 km/h1,6–3,3 m/s | Vítr je cítit na tváři, listí šelestí, lehké praporky se hýbou. |
| 3 | Mírný vítr | 12–19 km/h3,4–5,4 m/s | Listy a drobné větvičky v trvalém pohybu, vlaje lehká vlajka. |
| 4 | Dosti čerstvý vítr | 20–28 km/h5,5–7,9 m/s | Zvedá prach, papír a suché listí, pohybují se tenčí větve. |
| 5 | Čerstvý vítr | 29–38 km/h8,0–10,7 m/s | Kolébají se olistěné keře a stromky, na vodě se tvoří menší vlny s hřebeny. |
| 6 | Silný vítr | 39–49 km/h10,8–13,8 m/s | Pohybují se silné větve, dráty hvízdají, deštník se ovládá jen obtížně. |
| 7 | Prudký vítr | 50–61 km/h13,9–17,1 m/s | Pohybují se celé stromy, chůze proti větru je znatelně namáhavá. |
| 8 | Bouřlivý vítr | 62–74 km/h17,2–20,7 m/s | Láme větve stromů, chůze proti větru je téměř nemožná. |
| 9 | Vichřice | 75–88 km/h20,8–24,4 m/s | Menší škody na budovách — odlétávají tašky, komínové kryty, cedule. |
| 10 | Silná vichřice | 89–102 km/h24,5–28,4 m/s | Vyvrací stromy i s kořeny, značné škody na budovách. V vnitrozemí vzácné. |
| 11 | Mohutná vichřice | 103–117 km/h28,5–32,6 m/s | Rozsáhlé škody na porostu i stavbách. Ve střední Evropě velmi vzácné. |
| 12 | Orkán | > 117 km/h> 32,7 m/s | Ničivá devastace budov a porostu. Nad tímto stupněm se vítr dál dělí jen podle rychlosti (hurikán, tajfun...). |
Zajímavost. Stupně 0–3 (bezvětří až mírný vítr) admirál Beaufort odhadoval z chování plachetnice na moři, stupně 9–12 podle poškození na břehu — proto stupnice dodnes funguje stejně dobře na souši jako na vodě.
Životní cyklus bouřkového mraku ve třech fázích
Bouřka vzniká, když teplý vlhký vzduch prudce stoupá a v ochlazujícím se vzduchu kondenzuje — celý proces trvá zpravidla 30–60 minut a projde třemi zřetelnými fázemi.
Teplý vlhký vzduch stoupá vzhůru (updraft), vlhkost kondenzuje a mrak rychle roste do výšky. Srážky ještě nepadají — vzestupný proud je drží nahoře.
Mrak dosáhne maximální výšky, často až k tropopauze, kde se rozlije do kovadliny. Vzestupný i sestupný proud existují současně, spadávají první přívalové srážky, blesky, kroupy a nárazový vítr — nejnebezpečnější fáze.
Sestupný proud srážek převáží nad vzestupným a 'uškrtí' přísun teplého vzduchu zespoda. Srážky slábnou, mrak se rozplývá a rozptyluje.
Zajímavost. Vzdálenost bouřky se dá odhadnout bez jakéhokoli přístroje: spočítej vteřiny mezi bleskem a hromem a vyděl třemi — zvuk se šíří rychlostí zhruba 340 m/s, takže tři vteřiny odpovídají zhruba jednomu kilometru.
Rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami o různé teplotě
Fronta je pomyslná čára na mapě, kde se stýkají dvě vzduchové hmoty o různé teplotě a vlhkosti. Přesně na téhle hranici se odehrává většina 'akce' v počasí — mraky, srážky, změny větru. Rozlišuje se hlavně podle toho, která hmota postupuje a jak strmé je rozhraní mezi nimi.
Sklon: pozvolný sklon, zhruba 1:150 · postupuje pomaleji
Teplý vzduch najíždí na klínovitě ustupující studený vzduch a zvolna po něm stoupá vzhůru. Protože je náběh pozvolný, oblačnost se zahušťuje postupně a daleko před vlastní frontou.
Počasí: postupně houstnoucí vrstevnatá oblačnost (cirrus → cirrostratus → altostratus → nimbostratus), vytrvalý déšť nebo sníh trvající hodiny, po přechodu oteplení a projasnění
Zajímavost. Sled mraků před teplou frontou — nejdřív tenké cirry, pak zatažená obloha — je jeden z nejspolehlivějších vizuálních signálů blížícího se počasí bez jakékoli předpovědi.
Sklon: strmý sklon, zhruba 1:50 · postupuje rychleji, často dohání teplou frontu
Studený vzduch se klínovitě zasouvá pod teplý a prudce ho vytlačuje vzhůru. Strmý náběh a rychlé vynesení vlhkého vzduchu vytváří bouřkovou, kupovitou oblačnost soustředěnou těsně u čáry fronty.
Počasí: úzký pás intenzivní kupovité oblačnosti (cumulonimbus), přívalové srážky, bouřky, nárazový vítr, po přechodu rychlé ochlazení a projasnění
Zajímavost. Prudké ochlazení a nárazový vítr, který znáš z 'letní bouřky co přišla znenadání', je skoro vždy podpis studené fronty, ne teplé.
Sklon: proměnlivý · vzniká, když studená fronta dožene teplou
Rychlejší studená fronta dostihne pomalejší teplou frontu před ní a nadzvedne celou vrstvu teplého vzduchu od země. Teplý sektor mizí a systém se postupně zaplňuje a slábne.
Počasí: kombinace jevů teplé i studené fronty, obvykle mírnější než u čerstvé studené fronty
Zajímavost. Okluze je typicky poslední fáze v životě tlakové níže — signalizuje, že cyklóna už překročila vrchol síly a slábne.
Sklon: — · prakticky se nehýbe, může trvat i několik dní
Obě vzduchové hmoty jsou v rovnováze a hranice mezi nimi se nikam neposouvá. Počasí podél takové fronty zůstává vytrvale zatažené a deštivé, dokud se rovnováha nenaruší.
Počasí: vytrvalé, ale obvykle mírnější srážky podél hranice po více dní
Zajímavost. Dlouhotrvající vytrvalé deště, které způsobují povodně (třeba i ty české z let 1997 nebo 2002), často souvisí právě se stacionární frontou, která se zasekne nad jedním místem.
Proč se vzduch točí a proč to na severní a jižní polokouli funguje obráceně
Tlakové systémy vznikají nerovnoměrným ohřevem vzduchu — teplý vzduch stoupá a vytváří níži, studený klesá a vytváří výši. Směr, kterým se vzduch kolem nich točí, ale neurčuje jen tlak: přidává se Coriolisova síla, důsledek zemské rotace, která uhýbá pohybující se vzduch vpravo na severní polokouli a vlevo na jižní.
Oblast nižšího tlaku vzduchu, do které vzduch proudí ze všech stran a stoupá vzhůru. Stoupající vzduch se ochlazuje, vlhkost v něm kondenzuje — proto níže s sebou nesou oblačnost a srážky.
Počasí: zataženo, srážky, zesílený vítr
Zajímavost. Na meteorologických mapách jsou izobary (čáry stejného tlaku) kolem níže namačkané blízko sebe — čím hustší, tím silnější vítr.
Oblast vyššího tlaku, ze které vzduch proudí ven a klesá dolů z výšky. Klesající vzduch se stlačováním ohřívá a vysychá — proto výše přinášejí jasnou oblohu a stabilní počasí.
Počasí: jasno až polojasno, v zimě mlhy a teplotní inverze v nížinách
Zajímavost. Zimní inverze, kdy je v kotlině mlha a smog, zatímco na kopcích svítí slunce, vzniká typicky pod klidnou tlakovou výší — chladný vzduch se drží při zemi jako 'poklička'.
Jak vzduch, voda a led lámou a odrážejí světlo
Řada 'kouzelných' jevů na obloze má naprosto přesné fyzikální vysvětlení — lom a odraz světla na kapkách vody, ledových krystalcích nebo vrstvách vzduchu o různé teplotě.
Vzniká lomem a vnitřním odrazem slunečního světla uvnitř dešťových kapek — bílé světlo se přitom rozloží na barevné spektrum. Objevuje se vždy na opačné straně oblohy než slunce, přesně na kruhovém oblouku o poloměru 42°. Slabší druhotná duha (obrácené pořadí barev) vzniká dvojitým odrazem uvnitř kapky.
Zajímavost. Duhu nikdy neuvidíš ze stejného úhlu jako člověk vedle tebe — každý pozorovatel vidí trochu jiný kužel kapek, takže je to čistě osobní optický jev, ne fyzický objekt na obloze.
Kruh nebo oblouk světla kolem slunce či měsíce, nejčastěji ve vzdálenosti 22°, způsobený lomem světla na šestibokých ledových krystalcích vysoko v cirrostratu. Na rozdíl od duhy nepotřebuje déšť, jen tenkou vysokou oblačnost.
Zajímavost. Halo kolem slunce bývalo lidovou předpovědí — 'kruh kolem slunce, za den či dva prší' — a meteorologicky to sedí, protože cirrostratus často předchází teplou frontu.
V podstatě stratus dotýkající se země — drobné vodní kapičky rozptýlené ve vzduchu, který se ochladil pod rosný bod. Radiační mlha vzniká v klidných nocích vyzařováním tepla ze země, advekční mlha naopak přítokem teplého vlhkého vzduchu nad studený povrch (typicky moře nebo sníh).
Zajímavost. Mlha se od oblaku formálně liší jen tím, že snižuje dohlednost pod 1 km a dotýká se země — fyzikálně je to stejný proces.
Když se povrch v noci vyzařováním ochladí pod rosný bod okolního vzduchu, vodní pára na něm kondenzuje jako rosa. Pokud teplota klesne pod bod mrazu, pára desublimuje rovnou na led — vzniká jinovatka, aniž by prošla kapalnou fází.
Zajímavost. Jasné bezvětrné noci jsou pro rosu i jinovatku ideální — mraky fungují jako deka, která brání vyzařování tepla ze země, takže zatažená noc bývá naopak beze rosy.
Vzniká lomem světla mezi vrstvami vzduchu o výrazně různé teplotě a hustotě u země — typicky nad rozpáleným asfaltem nebo pouští, kde vzniká iluze vodní hladiny odrážející oblohu. Fyzikální podstata je stejná jako u obyčejného zrcadlení, jen v horizontálním směru.
Zajímavost. 'Vodní louže' na rozpálené dálnici v dálce je přesně tento jev — v místě, kam se díváš, žádná voda není, jen ohnuté paprsky oblohy.
Úzké pásy extrémně rychlého větru vysoko nad hlavou
Jet stream je úzký, hadovitý pás velmi rychlého větru na hranici troposféry a stratosféry, který vzniká z velkého teplotního rozdílu mezi studeným vzduchem u pólu a teplým u rovníku. Vlní se, mění polohu a řídí, kudy k nám postupují tlakové níže a fronty od Atlantiku.
zhruba 50–60° severní šířky (nad střední Evropou) · rychlost 110–400 km/h, výjimečně i víc
Silnější a proměnlivější ze dvou hlavních proudění, přímo nad Evropou. Táhne se podél hranice mezi polárním studeným vzduchem a mírnějším vzduchem jižněji a přímo řídí trasu tlakových níží přes Atlantik.
zhruba 20–30° zeměpisné šířky · rychlost obvykle slabší, do ~240 km/h
Vzniká na okraji Hadleyho cirkulační buňky, výš a stabilněji než polární proudění. Ovlivňuje hlavně subtropické počasí a trasy letů mezi Evropou a Asií nebo severní Amerikou.
Zajímavost. Lety z New Yorku do Londýna trvají díky severoatlantickému jet streamu v zádech běžně o hodinu kratší než zpáteční let proti němu — piloti trasu aktivně upravují, aby proudění využili nebo se mu vyhnuli.
Jak se měří síla tornád a hurikánů
Na rozdíl od Beaufortovy stupnice, která popisuje běžný vítr, tyhle dvě stupnice klasifikují extrémní jevy podle způsobené škody — u tornáda se totiž rychlost vzdušného víru přímo změřit prakticky nedá.
| stupeň | rychlost větru | typická škoda |
|---|---|---|
| EF0 | 105–137 km/h | Poškozené komíny, ulomené větve, vyvrácené mělce zakořeněné stromy. |
| EF1 | 138–178 km/h | Strhané střešní krytiny, posunuté mobilní domy, poškozená okna aut. |
| EF2 | 179–218 km/h | Strženy celé střechy, převrácené vagóny, vyvrácené velké stromy. |
| EF3 | 219–266 km/h | Zbořena celá patra budov, vlaky převráceny, auta odmrštěna. |
| EF4 | 267–322 km/h | Domy srovnané se zemí, auta a těžké předměty odmrštěny jako projektily. |
| EF5 | > 322 km/h | Totální zkáza domů, ohýbaná ocelová konstrukce, kůra sedřená ze stromů. |
| kategorie | rychlost větru | typická škoda |
|---|---|---|
| 1 | 119–153 km/h | Poškozené střechy, ulomené větve, výpadky elektřiny na několik dní. |
| 2 | 154–177 km/h | Výraznější škody na střechách, vyvrácené stromy blokující cesty, výpadky proudu na týdny. |
| 3 | 178–208 km/h | Velký hurikán — strhané střechy, poškozené menší budovy, dlouhodobé výpadky vody a proudu. |
| 4 | 209–251 km/h | Většina střech strhána, oblast neobyvatelná týdny až měsíce. |
| 5 | > 251 km/h | Kompletní kolaps střech a stěn u většiny budov, oblast dlouhodobě neobyvatelná. |
Zajímavost. Síla tornáda se skoro vždy určuje zpětně, podle rozsahu napáchané škody na terénu — přímé měření rychlosti větru uvnitř víru je extrémně vzácné, protože ho žádný běžný přístroj nepřežije.
Odkud se bere déšť a co je to vlastně rosný bod
Voda na Zemi neustále obíhá mezi oceány, atmosférou a pevninou — a rychlost, jakou se z ní stanou mraky a srážky, přímo ovlivňuje počasí, které zažíváme.
Sluneční teplo mění vodu z oceánů, jezer a řek na vodní páru, která stoupá vzhůru.
Rostliny odpařují vodu nasátou kořeny listy do ovzduší — u velkého lesa jde o srovnatelný objem jako u vodní plochy stejné velikosti.
Ve výšce se vzduch ochlazuje, vodní pára kondenzuje na drobných částicích prachu nebo soli a vznikají mraky.
Kapičky v mraku se spojují, až jsou dost těžké na to, aby padaly k zemi jako déšť, sníh, kroupy nebo mrznoucí déšť.
Voda na zemi steče do řek a nakonec zpátky do oceánu, nebo se vsákne do půdy a doplní podzemní vodu — a celý cyklus začíná znovu.
Teplota, na kterou by se musel vzduch ochladit, aby se vodní pára v něm začala srážet na kapičky. Čím je rosný bod blíž aktuální teplotě vzduchu, tím je vzduch vlhčí a dusnější — proto rosný bod líp vystihuje pocit dusna než pouhá vlhkost v procentech.
Poměr toho, kolik vodní páry vzduch aktuálně obsahuje, vůči tomu, kolik by jí při dané teplotě pojal maximálně. Teplý vzduch pojme víc páry než studený — proto stejné množství vlhkosti dá v zimě 90 % a v létě jen 40 %.
Zajímavost. Jedna kapka vody stráví v atmosféře v průměru jen asi 9 dní, než znovu spadne jako srážka — v oceánu naproti tomu typicky stovky až tisíce let, než se znovu odpaří.
Tři obří vzduchové 'kolotoče' na každé polokouli
Nerovnoměrné zahřívání Země Sluncem (rovník dostává mnohem víc tepla než póly) pohání tři velké cirkulační buňky na každé polokouli. Přesně na jejich hranicích leží pásma tryskového proudění a hlavní klimatické pásy.
Teplý vzduch stoupá u rovníku, ve výšce proudí k 30. rovnoběžce, tam klesá zpátky dolů a při zemi se vrací k rovníku jako pasáty. Klesající suchý vzduch na okraji buňky vytváří pás velkých pouští (Sahara, Arábie).
Prostřední buňka je poháněná hlavně sousedními, ne přímo sluncem — proto je nejnestálejší a odpovídá za proměnlivé, 'typicky evropské' počasí mírného pásu s častými frontami a tlakovými nížemi.
Studený hustý vzduch od pólu klesá a proudí při zemi k 60. rovnoběžce, kde se stýká s teplejším vzduchem Ferrelovy buňky — právě tahle hranice pohání polární tryskové proudění.
celoročně teplo, srážky podle dešťových/suchých období
horká suchá léta, mírné vlhčí zimy nebo pouštní klima
čtyři výrazná roční období, proměnlivé počasí (sem patří i Česko)
trvale nebo téměř trvale pod bodem mrazu, polární den a noc
Zajímavost. Praha leží na zhruba 50° severní šířky — přesně v Ferrelově buňce, což je hlavní důvod, proč je české počasí tak vrtkavé a těžko předpovídatelné na víc než pár dní dopředu.
Řez vzduchovým obalem Země — od povrchu po hranici vesmíru
Atmosféru dělíme na vrstvy podle toho, jak se v nich mění teplota s výškou — ne podle složení, to je skoro všude do 100 km stejné (dusík, kyslík, argon). Hranice mezi vrstvami se jmenují 'pauzy' (tropopauza, stratopauza...).
| Vrstva | Výška | Teplota | Co tam je |
|---|---|---|---|
| Troposféra | 0–12 km | klesá s výškou, cca −6,5 °C/km | Cestovní letadla létají těsně pod tropopauzou (9–12 km) — nad ní je vzduch stabilnější a méně turbulentní. |
| Stratosféra | 12–50 km | roste s výškou | Ozonová díra nad Antarktidou je vlastně úbytek ozonu právě v této vrstvě, ne v troposféře. |
| Mezosféra | 50–85 km | klesá s výškou, nejchladnější vrstva atmosféry | Naprostá většina 'padajících hvězd', které vidíš, shoří právě v mezosféře, kolem 75–100 km nad zemí. |
| Termosféra | 85–600 km | prudce roste s výškou, až 1500–2000 °C | ISS letí uvnitř termosféry — technicky ještě v atmosféře, i když ve výšce, kterou už běžně považujeme za vesmír. |
| Exosféra | 600–∞ km | plynule přechází do vesmíru | Za hranici atmosféry se běžně bere Kármánova linie ve výšce 100 km — je to spíš dohodnutá konvence než fyzikální předěl. |
Čísla u stupnic (Beaufort, Fujita, Saffir-Simpson) i výšky vrstev atmosféry jsou zaokrouhlené a berou se jako řádové hodnoty — meteorologické zdroje se v detailech mírně liší podle metodiky měření.